Víly jsou oblíbenými nadpřirozenými bytostmi, které ponejvíce známe z pohádek a v poslední době i z fantaskních filmů. Jde o ženskou postavu, která se tradičně objevuje v evropské mytologii, a to především u Keltů, Germánů a Řeků. Blízko k nim mají mořské panny.
Proč vílám říkáme víly?
Slovo víla pochází ze slova viliti, čili být posedlý anebo bláznivý. Stejná je proto i divoženka, která vlastně popisuje divou ženu, čili bláznivou ženu. I když v keltském, latinském a sanskrtském pojetí má slovo diva spíše význam nadpřirozená a božská. Rusalky vznikly buď podle jejich typicky rusých vlasů anebo také podle jejich výskytu, kdy pobývaly u řek.
Kde se vzaly víly?
Jejich původ není jasný. Nejstarší zmínky o vílách jsou spojeny se Slovany a pochází ze středověku. V Rusku je o nich první zmínka datována do 11. až 12. století, kde je však vytlačily rusalky. V Česku se dochoval pouze jediný tištěný doklad o vílách, který pochází z 15. století. Mohou být spojeny s původním božstvem, jež lidé uctívali. Spojeny však mohly být i s čarodějkami.
Charakteristika víl
Lidé si představovali, že víly jsou duše předčasně zemřelých dívek, děvčátek, zvláště těch, které byly zabity, spáchaly sebevraždu anebo se utopily. Až křesťané z nich udělali potvory a ztotožnili je s bludičkami. Rusalky pak vznikaly z tzv. návek, víl, které se zrodily z nepokřtěných dětí, které utopily vlastní matky a které se na zem vracely, aby ubližovaly lidem. Pokud se nad nimi nikdo sedm let nesmiloval, proměnily se pak v rusalky. Na Balkáně, ale i v Polsku, se dodnes říká sedmému dni po Velikonocích Rusalčin. Den má přitom podobný význam jako Halloween. Pohané tento den považovali za oslavu plodnosti.
Jaké známe víly?
U nás se ponejvíce střetáváme s lesními vílami, které žijí ve stromech. Jde o krásné průsvitné dívky se zlatými nebo rusými vlasy, které jsou zdrojem jejich síly. Dokázaly se proměnit v různá zvířata. Zjevovaly se ve chvíli, kdy padá rosa anebo když se vytvořila duha. Vodní víly jsou často označovány za rusalky. Obývají prameny, řeky a jezera a byly ženskou obdobou vodníků. Pokud rusalce jednou uschnou vlasy, zemře. Vzdušné víly dokáží změnit počasí. Ostatně to dokazuje víla Meluzína, která v bílém rouše lítá a naříká v komínech a na hrobech. Horské víly pak žily v jeskyních a uměly se proměnit v hada. Jejich vládkyní byla žena vládce podzemí, která pak vládla i permoníkům. Divoženky prý byly ošklivé víly, divé bláznivé ženy, které kradly děti a vyměňovaly je svoje. Jezinky sice byl krásné, ale také pěkné potvory. Sváděly lidi z cesty a pak je topily. I sudičky jsou vílami, nejinak tomu je i s polednicí a klekánicí.
Vztahy lidí k vílám jsou rozporuplné
Lidé měli k vílám velmi rozporuplný vztah. Vílám se připisovaly zlé vlastnosti. Lidé z nich dělali strašidla, která lidem škodí a různě jim ubližují. Označovali za lstivé, mstivé a záludné potvory. Zároveň je však lidé opisovali pozitivně. Prý uměly i pomáhat. Chránily a obdarovávaly. Vdávaly se za lidi. Přátelily se s nimi.
Rituály a zvyky spojené s vílami
Lidé stejně jako bohům přinášeli oběti, aby si je naklonili. Šlo hlavně o koláče, květiny a polní plodiny. Pro víly také pentlili stromy. Před těmi zlými je měl ochránit škapulíř s libečkem, mátou a pelyňkem.
