Etikoterapie je metodou, která vychází z myšlenky, že nemoci a její příznaky nemohou vzniknout sami od sebe, ale vznikají jako vnější výraz vnitřního nesouladu uvnitř člověka. Nesoustředí se na odstranění příznaků, ale odhalování vnitřních příčin.
O etikoterapii
Souhlasí s tvrzením Sokrata, který už před 2400 lety tvrdil, že nemoci těla, jež by byly odděleny od duše neexistují. Jeho žák, Platon, hlásal, že největší chybou, které se při léčení dopouštíme, je, že lékaři těla zároveň neléčí i duši. Nesmyslní jsou podle něj i dva rozliční lékaři, tělo i duše se má léčit najednou. Metoda vychází z toho, že negativní pocity mohou poškozovat naše zdraví. Pokud tyto emoce pustíte do svého nitra, neonemocní pouze duše, ale i tělo. Pokud se tedy ve vašem životě objeví nemoc, signalizuje že ve vašem životě není něco v pořádku.
Historie etikoterapie
Etikoterapii založil v třicátých letech minulého století Mudr. Ctibor Bezděk. Za rozvoj pak vděčí lékaři Vladimíru Vogeltanzovi, podle něhož současná medicína nemůže splnit své pravé poslání, tedy uzdravit celého člověka (těla i duše). Pokud k tomu u etikoterapie má dojít, je nutné zbavit ho dosavadního způsobu života. Není proti klasické medicíně, jen ji doplňuje.
Když se nemoc duše projeví nemocí v těle
Když se duše rozhodí může se objevit bolest hlav, nebo migréna. Častým projevem jsou rovněž i rozličné poruchy spánku, bolesti zad, únavový syndrom, chronické choroby trávicího traktu (průjmy, vředy, Crohnova choroba nebo Ulcerózní kolitida). Do této kategorie náleží rovněž i různé gynekologické obtíže, těhotenské obtíže, lupénka, akné, atopický ekzém, unavená pokožka, nemoci oběhového systému (vysoký krevní tlak, bušení srdce, arytmie), alergie, astma, obezita i anorexie.
