Největších chyb, kterých se v dospělosti dopouštíme, mají svůj původ v dětství. Může za to výchova a prostředí v jakém jsme vyrostli. V některých rodinách bývají výchovné pochybení drobné a nevýznamné, ale v jiných pro změnu tak význačné, že se s nimi musíte vypořádat i ve své dospělosti.
Jedinou cestou k úspěchu je přitom rozhodnutí skončit se shazováním viny na své rodiče, ukončení výmluv a výčitek za jejich selhání a místo toho se rozhodnete žít svůj vlastní život dospělého člověka. Do té doby, dokud se k tomu to posunu nedostanete a stále budete žít v nedospělé společnosti a budete trpět jejími nešvary, nikdy nebudete dost zralí na to, být dospělí.
Samozřejmě, těm nejbližším se paradoxně odpouští za rány z dětství nejhůře. Ví totiž přesně, kam říznout a ta bolest je krutá a nezapomenutelná. Pokud to však neučiníte, uvíznete. Nikdy nedospějete, nikdy nebudete žít svůj život a nikdy nebudete úspěšní. Odpuštění však není o hlavě, ale o pochopení, mysli, těla i ducha. Pokud tak neučiníte, bude váš život podobný tomu vašich rodičů. Tedy i jejich chyb. Převezmete jejich kříž i trápení a povlečete ho se sebou dál. I vy pocítíte strach, beznaděj a marnost. Je však jen na vás, zda se rozhodnete přetrhat řetězy tohoto karmického vztahu a posunout se dál.
Nevěříte?
Zastavte se a pouvažujte, kolik je ve vaší rodině podobností. Co všechno mají vaši rodiče s vámi společného, ať se zlobíte, nebo ne. Až zjistíte tyto podobnosti, klidně se na ně ptejte, přestaňte už konečně soudit a odsuzovat. Mějte soucit. Pochopte, že se snažili jednat nejlépe, jak mohli a jak dovedli. To vám dovolí se přes poškozený dětský hardware překlenout. Budete moci jít konečně svou vlastní cestou bez špatného naprogramování rodiči a karmického zatížení.
